Předcházejí pověsti o vytvoření Tetakochalu
Toral Chalgel se s úlohou Tetacholova pobočníka nemohl smířit. Marně mu Akchol Tetachol vysvětloval, jak je tato role důležitá, marně jej vyzýval, ať se s ní spokojí a nebo ať si tedy najde úlohu, která by mu vyhovovala. Toral Chalgel naopak požadoval, ať mu jeho úkol Tetachol přidělí, jenže ten poukazoval, že věčný úkol si musí každý bůh najít sám a že mu ostatně přidělil místo svého pobočníka a na ta slova se Toral Chalgel nahněval a odešel z Tetakochalu.
Zamířil na shromaždiště bohů a tam si stěžoval, jaký je na něj Akchol Tetachol nespravedlivý. Bohové Torala Chalgela znali a jeho řečí si nevšímali, ale byl tam jeden a ten poslouchal bedlivě. Ten bůh se jmenoval Dahurol Urganol a byl vždy odpůrcem Akchola Tetachola v dobách, kdy býval ještě božským šprýmařem. Nesnášel tehdy jeho šprýmy a teď se vyptával Torala Chalgela na Tetacholovu zemi a zachmuřil se ještě více. Cítil se uražen, že Tetachol byl za svou nerozvážnost odměněn a rozhodl se, že Tetacholovi jeho zemi sebere a zničí.
"Víš co, Torale Chalgele," řekl nakonec. "Pomohu ti, vtrhneme na Tetacholovu zemi a převrátíme ji, zotročíme jeho lid a společně nad ním budeme vládnout, když předtím toho ubožáka Tetachola vyženeme z jeho země, kterou si stejně nezasloužil dostat."
"Ale to já nechci!" Polekal se Chalgel, "sám jsem tu zemi pomáhal vytvářet a nepřeji si ji zničit."
"Neříkám přímo zničit," snažil se upravit svá slova Urganol, "jen z ní vyhnat Tetachola a jeho neschopnou družinu. Připojíš se k mé družině a společně zemi přetvoříme k obrazu svému."
"Tvoje srdce je kruté Urganole," odpověděl Toral Chalgel, "ačkoliv mám s Tetacholem rozpory, nikdy jsem si nepřál jej vyhnat ani jeho zemi jakkoliv uškodit."
"Jsi slaboch," zavrčel Dahurol Urganol, "byl jsi uražen a tak by ses měl pomstít. Ale já tě nepotřebuji, moje družina vyžene Tetachola i bez tebe, nebo snad mám říct, vyžene i s tebou, jestli za ním poběžíš hned na mě žalovat. Klidně si běž slabochu, já tě nepotřebuji. Obsadím Tetacholovu zemi a jeho stvoření přetvořím podle svého."
"To je zakázáno!" Zhrozil se Chalgel. "Přetvářet stvoření jiného boha bez jeho souhlasu je považováno za zločin."
"A koho to zajímá, když bude ta země moje, budu si v ní moci dělat, co chci."
Toral Chalgel se dále nepřel a urychleně se vrátil na Tetakochal varovat Akchola Tetachola.
Tato pověst je unikátní z jednoho důvodu. Hovoří totiž o shromaždišti bohů. Teologové se přou co to vlastně shromaždiště bohů je. Z pověsti vyplývá, že je to jakési místo mimo svět, kde se shromažďují bohové, kteří zrovna nemají naléhavou práci. Je to jediný známý doklad o existenci jakéhosi většího světa mimo svět na kterém žijeme. Na základě této pověsti vznikají různé kosmologické teorie.
Toral Chalgel se vyděšen vrátil na Tetakochal a pověděl, co právě zažil a s kým se setkal. Ti bohové, kteří se s Tetacholem znali již před Tetakochalem, znali také Urganola a jejich srdce naplnil strach. Věděli, že se Urganol nevzdá svého úmyslu a že mohou čekat jeho útok. Nejprve se však obořili na Torala Chalgela a zle mu vyčítali, že přivolal na Tetakochal takovou hrozbu. Ani Mondala Elana se jen nedokázala zastat a Toral Chalgel smutně mlčel. Jenže se jej zastal Akchol Tetachol.
"Nechte toho," řekl, "stalo se, co se stát muselo. Dříve či poději by se o Tetakochalu Dahurol Urganol stejně dozvěděl a takto aspoň víme na čem jsme. Toral Chalgel se vrátí na místo mého pobočníka a všichni společně se připravíme na Urganolův příchod."
A jak řekl, tak se i stalo. Bohové se dali do dalšího učení. Targun Ilachun učil kováře kovat zbraně a bohové učili čtyři rasy s nimi zacházet. Učili je taktice boje a umění zacházet se zbraněmi.
Ale Akchol Tetachol viděl, že jeho svoření jsou příliš slabá a tak vytvořil nejmocnější a nejsilnější z rozumných bytostí - draky. Pohled na draky naplnil bohy i vojáky čtyř ras nadějí, neboť se jim zdálo, že nikdo nemůže přemoci takováto stvoření.
Tyto pověsti zná většina osob na Tetakochalu, ale jakožto člen Pelienova řádu vím, že do této chvíle kladou některé pověsti vznik dvou poměrně neobvyklých ras. Podle těchto pověstí totiž všichni bohové se snažili pomoci a nejaktivnější z nich byli Ismel Torichel a Tirachala Gechala. Oba se rozhodli, že některé ze svých poddaných pozvednou na úroveň inteligentích ras se svobodnou vůlí, aby se mohli připojit k obráncům Tetakochalu. Impulsem jim k tomu bylo, že Akchol Tetachol vytvořil draky podobné poddaným Storela Astela a s jeho pomocí. Proto k sobě svolal Ismel Torichel zvířata a pohlédl na ně a vybral z nich některé šelmy, které byly nejzkušenější v boji a dohodl se s nimi, že jim dá vyšší rozum a podobu podobnou lidem, ale zároveň jim nechá část dravosti šelem a zvířata souhlasila. A tak s Tetacholovým souhlasem vytvořil rasu kočičáků a daroval jim svobodnou vůli a poslal je po bok čtyřem rasám do boje proti Urganolovi. A Tirachala Gechala svolala své pastýře stromů a chtěla je poslat proti nepříteli, ale viděla, že jsou pomalí a ne dost obratní a tak se svolením Tetacholovým vzala ty mladší z nich a vytvořila z nich divouse, dala jim rychlost a hbitost a obratnost a samozřejmě též svobodnou vůli.
A pak se bohové vyzbrojili, Tetachol měl mocný meč nadaný silou jeho hněvu na Urganola, Manechala kopí naostřené její obavou o osud krásné země, Toral Chalgel oštěp který byl nadán vlastním rozumem a sám věděl, kde nejlépe udeřit, Targun Ilachun vykoval bohům jejich zbraně a sám si vzal válečnou sekeru, Tirachala Gechala měla luk nadaný mocí hlubokého lesa, Mondala Elana prak s kameny, které samy létaly k cíli, Penrelovi Darvlagelovi bývá přisuzováno mocné kladivo, Siralu Etcholovi broušený srp a další bohové si chystali další zbraně.
Pověsti se snaží přisoudit každému z bohů nějakou zbraň, nicméně některé tyto nálezy jsou novodobé a nezakládají se na staré tradici jako spíše na snaze domyslet věci, které je domýšlet možná poněkud nadbytečné.
Jenomže ani Dahurol Urganol nezahálel. Svolal k sobě spousty zlých bohů, kteří měli rádi ničení a slíbil jim podíl na dobyté zemi a oni se k němu přidali. Jejich jména dnes naštěstí již nikdo nezná, ale bylo jich nejméně tolik, jako bohů Tetacholových. A mezi nimi byli tito, kteří jsou známi do dnešních dnů. Ghaor Tareabor s sebou přivedl nespočet netvorů, které sám přetvořil ze zvířat sebraným na jiných světech i na Tetakochalu. Sloer Thanover s sebou přinesl jedy, které zabíjejí a přitom uvězní duši v zabitém těle, jeho magie dala vzniknout nemrtvým netvorům a některé z nich s sebou přivedl v naději, že zde získá další. Dagher Trugaher byl bohem nesvobody, toužícím po zotročení rozumných bytostí a i proto se k Urganolovi přidal. Nakonec Tarhin Derguch byl bohem síly a jeho Urganol svedl, protože svést jej nebylo příliš obtížné, ale o Tarhinovi Derguchovi pojednává jeden z dalších příběhů.
A Dahurol Urganol otevřel brány říše démonů a přivolal do svého vojska démony obrovské mocí i silou. A s celým vojskem pak vyrazil k Tetacholově zemi.
A tak se celá Urganolova armáda objevila u břehů Tetakochalu a Dahurol Urganol měl obrovský černý pytel převázaný bílým provazem a hned Urganol zavolal na Tetachola: "Málo směšný šprýmaři, jsem tu, abych si vybral spravedlivý podíl na zemi, kterou jsi nezaslouženě získal, vydej mi jí nejméně polovinu, nebo si ji vezmu celou. Protože já si zasloužím vlastní zemi více než ty. Jsem mocnější a schopnější a lépe uzpůsobený k vládě nad zemí než ty. Pohleď, zde mám pytel naplněný vším, čeho se tvému lidu dosud nedostává a že je toho hodně. Jsou tam nemoci a utrpení, krutost, chamtivost, lakota, bezohlednost a vůbec veškeré podobné vlastnosti, pomocí kterých se lidu nejlépe vládne, což bys věděl, kdybys vládnutí alespoň trochu rozuměl. Touto směsí naplním tvou zemi a pak ti, co mě budou poslouchat, zotročí ty, co odmítnou a všichni společně budou pracovat k mojí větší slávě."
"Zřejmě jsi zešílel, Urganole, tato země je má, vznikla z mé čapky a mě byla dána do správy. Nemáš tu co dělat ty, odporná stvoření, která přišla s tebou, a vůbec už ne setba zla, kterou jsi sem přinesl. Táhni odtud, krutá duše a vezmi si své vojsko s sebou. Tady pro vás místo není a budu-li mít k tomu co říci, nikdy nebude."
"Zvolil sis sám vlastní zkázu," prohlásil Urganol a na ta slova se jeho armáda vrhla na voje Tetacholovy. A podle pověstí k tomu došlo na hřebenech pohoří Ukech Tchol. Bitva vzplála nesmírná. Draci se vrhli na démony, vojáci čtyř ras (možná šesti ras) na netvory a bestie a bohové zápasili s bohy. Podrobný popis boje nedokáže nikdo sepsat, ty nejpodrobnější pověsti (což jsou většinou novodobější beletriozovaná zpracování) vypráví o bojích mezi jednotlivými bohy, o tom, jak padlí čtyř ras vstávali pod vlivem Sloera Thanovera, aby se přidali k útočníkům, o tom, jak Dagher Trugaher roztříštil Chalgelův oštěp a další povídání, ale nejdůležitějším bylo, že se utkal sám Akchol Tetachol s Dahurolem Urganolem.
Ilgo z Rokle se rozhodl šetřit můj lid a neuvést zde mírně nelichotivou pověst týkající se gnómů. Podle této pověsti se gnómové jakožto nejslabší lid stali cílem útoku těch nejstrašnějších nestvůr, protože Urganolovi bohové usoudili, že budou nejslabším článkem, a nemýlili se. Gnómské řady tehdy zakolísaly a mnozí z gnómů uprchli a skryli se a tak získali své mistrovství ve skrývání.
Oba bohové spolu zuřivě bojovali, ale byla to Tetacholova země a Akchol Tetachol měl převahu. Bohové byli obrovští a pohoří pod nimi bylo jen jako pěšina a tak v zuřivém boji Urganol klopýtl o horu a Tetachol jej srazil k zemi, ale v té chvíli se protrhl pytel se setbou zla a spadl na místo, kde je dnes Velká poušť. Nesmírná koncentrace zla vypálila do tváře Tetakochalu obrovskou pustinu a zničila a přetvořila veškerý život, který tam byl. Říká se, v hloubi pouště je dodneška přetvořený a převrácený prostor odkud stále proudí zlo do světa. A setba zla tak zničila i mnohá města z nichž je do dnešních dob znám pouze Janamgadan.
Akchol Tetachol pak přitiskl Urganola k zemi hrotem meče a právem vítěze mu sebral část jeho moci a snad mu chtěl vzít i více, ale Dahurol Urganol se mu vykroutil a vytrhl a s odporným vytím prchl z Tetakochalu a jeho voje jej následovaly. Tak bojovníci Akchola Tetachola zvítězili, ale setba zla již byla zaseta.
V místě, kde se dnes nachází Velká poušť byla mírně zvlněná krajina osídlená městy a vesnicemi a nejvýstavnějším z těchto měst byl Janamgadan. Překrásné město bylo vystavěné blízko centra dnešní pouště, tam, kde se setba zla nejvíce rozsypala a kde svou mocí převrátila i prostor a čas.
Město Janamgadan bylo stižené vírem zla a zničené a rozbořené. Obyvatelé města patřili k těm štastnějším a tedy byli setbou beze zbytku zabiti a i když neumírali lehce, neproměnili se v odporné nestvůry. Jen poklady Janamgadanu leží stále mezi troskami města v samém středu Velké pouště a čekají na toho, kdo k nim najde cestu. Již mnoho dobrodruhů se vypravilo Janamgadan nalézt, ale nikdo z nich neuspěl.
Ilgo si vybral jen jednu z pověstí o Janamgadanu, ale jsou i jiné. Podle některých se právě z obyvatel Janamgadanu stali první skřeti nebo první tieflingové. Někteří z nich vytváří i odpornější nestvůry, ale nejpodivnější pověst hovoří o tom, že celý Janamgadan byl vržen do jiné prostorové dimenze a tam jeho obyvatelé stále žijí, případně jsou uvízlí v místě bez času.
Vítězství nepřišlo na Tetakochal lehce. Setba zla a moc Urganolových bohů vypustila do země mnoho nestvůr, ale horší bylo, že nezasaženi nezůstali ani ti, kdo na Tetacholově straně proti invazi bojovali. Bohové sice byli proti setbě zla imunní, ne však jejich bojovníci. A tak byli přetvořeni bojovníci všech ras a byly z nich vytvořeny skřetí a příbuzné rasy, tělo i duše zasažené setbou zla a k nevyléčení změněné. A z kočičáků byli vytvořeni dlaci tak, že se částečně vrátili k šelmám ze kterých vzešli a přepadla je zuřivost které se již nevyhnuli.
Je zajímavé, že naopak jiné pověsti zde hovoří o opačném směru, ta vyprávění, kde kočičáci nejsou vytvořeni pro boj s Urganolovým vojskem tvrdí, že Ismel Torichel vzal s sebou šelmy a divoké tvory, aby mu pomáhali v boji a že setba zla z nich vytvořila dlaky. A Ismel Torichel je nedokázal vyléčit, ale z některých vytvořil kočičáky ve kterých setba zla nepracuje silněji než ve čtyřech rasách.
U některých se přetvoření zastavilo u tělesné podoby. Znetvoření duše se podařilo dostatečně napravit a tak vznikla rasa obrovských válečníků s šedou skvrnitou kůží, goliatů. Akchol Tetachol byl rád, že se mu zdařilo tento lid vyčistit co nejvíce od setby zla a vykázal jim k obývání svahy Berbech Tcholu a Ragach Tcholu.
A tehdy si Akchol Tetachol a ostatní bohové povšimli Tarhina Dergucha, který neuprchl s Urganolovým vojskem. Bůh tam stál a měl v očích slzy. Padl před Tetacholem na kolena a prosil jej o odpuštění, říkal, že se sice přidal k Urganolovi, ale byl oklamán a nikdy nepodnikl nic proti Tetakochalu. V bojích stál stranou a nyní přichází a prosí aby směl odčinit svůj omyl tím, že se stane jedním z bohů Tetacholovy družiny.
Ostatním bohům to přišlo jako drzost, ale Ingechala Manechala a Mondala Elana se za něj přimluvily a Akchol Tetachol sám poznal, že Derguchova lítost je upřímná. Pozvedl tedy silného boha a přijal jej do své družiny a všichni poznali, že sem opravdu patří. A Tarhin Derguch se stal učitelem goliatů a učil je všemu, co měli umět, aby se stali plnohodnotnou rasou Tetakochalu.
Nejhorší zásah však dostala stvoření nejmocnější. Draci. Setba zla a magie démonů jim vpálila do duše nehasnoucí zuřivost. Akchol Tetachol zjistil, že je nedokáže vyléčit a nechtěl je zničit, vykázal jim tedy k obývání vrcholky Ragach Tcholu. Jenže věděl, že je nemůže nechat bez dozoru, že potřebují někoho, kdo na ně bude dohlížet a kdo se o ně bude starat. Vzal tedy dračí a lidskou podstatu a smísil je dohromady a tak vytvořil rasu dračích lidí, drakonů.
Dračí zuřivost nebyla namířena proti dračí podstatě v drakonech a tedy se o ně mohli starat a naučili se schopnostem, které draky uklidňují a uspávají a podle některých pověstí i těm, které je ovládají. A drakoni od té doby žijí s draky a starají se o ně a brání jim napadat zbytek Tetakochalu.
A byl čas na to, aby se všichni obyvatelé Tetakochalu usadili v pozměněné zemi a našli si v nové situaci místo k životu. Tak trpaslíci obsadili podzemní prostory Berbech Tcholu a Sigach Tcholu.
Někteří tvrdí, že trpaslíci byli přesvědčeni, aby uvolnili Ragach Tchol drakům a drakonům a pouze trpaslíci z Hadu Gulgu odmítli uvolnit místo a dále žijí ve svém odloučeném městě a trpaslíci z Tirogadu žijí mimo tyto hory v místě, kde jsou nejlepší rudné žíly a tehdy i sído samotného Targuna Ilachuna.
Lidé byli ochotni žít všude, divousové obsadili lesy Smuoch Tia, kde se zrodili, půlčíci taktéž byli ochotni žít všude, jen ve Vup Tia vedle velké pouště jich žilo velice málo a jen v severovýchodním cípu země. Gnómové nechtěli žít s velkými lidmi a tak se připojili k půlčíkům ve většině míst, kde měli převahu, ale gnómský lid byl bojem nejhůře zasažen a zbylo jich nejméně z původních čtyř ras.
Ale Tetakochal teď patřil i nespočtu skřetů a jim podobných ras a tak Akchol Tetachol rozhodl, že jim je vykázáno k obývání pohoří Ukech Tchol. Ale skřeti z něj neustále útočili na obyvatele okolních zemí a kradli a loupili. Bylo tedy třeba usídlit někoho na úzkém pruhu těžce zkoušené země mezi Ukech Tcholem a Velkou pouští a tak se Akchol Tetachol ptal, kdo je ochoten hlídat hranice v těchto nehostinných místech a přihlásili se kočičáci, lid Ismela Torichela a přestěhovali se do těch míst a od té doby jsou s nimi přerušené kontakty až na vzácné případy.
A ještě jedna rasa se objevila na Tetakochalu, tieflingové, vzniklí otištěním podoby démona na tělo člověka. A tito jsou natolik prokleti, že se na ně žádný z bohů nedokázal dívat, protože démoni jsou odpornější než cokoliv jiného, co Urganolovci přinesli. A tak bohové požadovali, aby je Akchol Tetachol zničil. Podíval se na ně Tetachol a viděl jejich naprostou zkaženost, ale zničit je se neodhodlal, ale odsoudil je k věčnému pobytu mezi skřety Ukech Tcholu a vyhlásil, že kdokoliv z nich se ocitne mimo svahy těchto hor, může být zničen.
Je pravda, že se zdá, že tato pověst není zcela pravdivá, že tieflingové nejsou zcela zlí a že se tady obecná tradice mýlí. Ale z této tradice vychází totální nevraživost a netolerance vůči tieflingům, kterou v současnosti většina obyvatel Tetakochalu s výjimkou goliatů trpí.
Jenomže stále se bohům nedařilo zastavit účinky setby zla. Skřeti rabovali všechny země, hejna bestií a zuřivých nestvůr křižovala zemi a obyvatelé Tetakochalu byli sužováni nespočtem nemocí, které je jim nedařilo potlačit. Moc setby zla byla koncentovaná a přesto, že nebyla směovaná, přesahovala moc bohů.
Bohové se snažili na jednom onci Tetakochalu vymítit jednu nemoc, aby jen na druhém konci vypukla nemoc druhá. A zdálo se, že Tetakochalu není pomoci, že jej setba nakonec stejně zničí. Jenže v té chvíli se na Tetakochalu objevil nový bůh - Tinevan Tamchel.
Tamchel se neptal na dovolení a pustil se do léčení. Učil čtyři rasy, jak používat byliny k léčení a jak bojovat proti nemocem a nákazy začaly ustupovat, rány se zavírat a Tetakochal začal pomalu nabírat opět svůj půvab a krásu. A Tinevan Tamchel se poddal Tetacholovi a vstoupil do jeho družiny.
A v průběhu celého hojení ran byli Tetacholovi po boku Ingechala Manechala a Toral Chalgel a tito také získali část moci nepřátelských bohů a tak tato trojice se stala nejmocnějšími bohy Tetakochalu.
S hojením ran souvisí i další pověsti. Podle některých pověstí byli divousové vytvořeni teprve teď, aby pomohli se zvládáním přílivu nestvůr a aby ochránili lesy před invazí skřetů a dalších příšer.
A do této doby je také kladen příchod Olchena proměnlivého. Jeho kněží vypráví, že po napadení Tetakochalu všichni obyvatelé utíkali před hrůzami dne do klidu spánku, neboť tehdy ještě neznali sny a snění. A tak se zdálo, že je utrpení vzpomínek pohltí za dne a zůstanou navěky v zapomnění spánku. A tehdy přišel za Tetacholem Olchen proměnlivý a řekl: „Pomohu obyvatelům tvojí země a zároveň jim i ublížím. Vyměním klid jejich spánku za klid dne.“
Tetachol se polekal, ale uznal, že to stojí za pokus, protože sám si nevěděl rady.
„To nemůže být pokus, Akchole Tetachole,“ odpověděl proměnlivý bůh. „Pakliže obyvatele Tetakochalu jednou naučím snít, nemohu je to již odnaučit.“
„Ale co když se budou trápit svými sny, nebudou moci spát, nebude to horší než teď."
„Neboj se, budu vstupovat do jejich snů a tišit je. Budu je hlídat a nechám mnohé ať ve snu dopadne jinak než ve skutečnosti. Zvědavost tvých obyvatel je veliká. Za chvíli si nebudou pamatovat zcela přesně, co prožili a co bylo ve snu, a tehdy budou vyléčeni.“
Svolil tedy Tetachol a Olchen proměnlivý se stal jedním z bohů Tetakochalu. Nikdy však nevstoupil do Tetacholovy družiny a nestal se jeho poddaným.
Rány byly zhojeny a Tetakochal opět prospíval. Zdálo se, že přes neustálé připomínky Urganolových zločinů, které nešlo vymazat, čeká zemi spokojený život bez dalšího zásahu Urganola a jeho spojenců. Jenže tehdy náhle přišel Dahurol Urganol k pobřeží Tetakochalu a Akchol Tetachol mu vyšel vztříc v moci a síle a tázal se jaj, jak se opovažuje se tady ukázat.
"Nejdu ti škodit a nejdu tě přepadnou, Tetachole, tentokrát ne. Ale jdu tě upozornit na něco, co jsi přehlédl. nebo co si snad nechceš připustit. Při našem útoku jsme změnili tvář Tetakochalu, obsadili a osídlili tvou zemi svými stvořeními a vtiskli jí svou podobu. A vím dobře, že nedokážeš zcela odstranit následky mých činů. A tak, protože je podoba Tetakochalu vytvarována i našimi činy, jsme já i moji druhové po právu bohy Tetakochalu."
Dlouze se Akchol Tetachol zamyslel a viděl, že Urganol má pravdu, že se opravdu stal bohem Tetakochalu a nelze jeho vliv pominout: "Dobrá," řekl, "možná jste tady bohy, ale na zem tady nevstoupíte. Vládni si svým stvořením, jestli chceš z mořského břehu nebo ze vzdálených hvězd. Země ti zůstává uzavřena."
"I tak jsem spokojen," opáčil Urganol. "Podařilo se mi pokazit tvé dílo a vnutit se na tvou zem. A jednou dosáhnu i více." A s těmi slovy Dahurol Urganol odešel.
Akchol Tetachol byl znepokojen, ale zatím ostatním bohům nic neřekl.
Pokračují pověsti o událostech vedoucích ke třetí rebelii.
v úctě váš
Ilgo z Rokle řečený Mrkev, půlčík hraničář
a
Profesor Segon z Kampanu, gnómský učenec